Historie

Městys Machov leží v jihovýchodním okraji Broumovského výběžku, na hranici s polským Kladskem. O jeho nejstarší historii není mnoho informací. Zřejmě byl založen až někdy ve 13. století v době kolonizace těchto končin.

Nejstarší písemná zpráva o Machově pochází z roku 1354, kdy v textu latinské listiny je obec Machov zmíněna již pod svým dnešním názvem. Ten vznikl ze staročeského jména Mach, které bylo tehdy užíváno jako domácí zkrácená podoba křestního jména Matěj. Zmíněná listina se týkala místního farního kostela svatého Václava, situovaného na výrazném ostrohu obtékaném potokem Židovkou.

V polovině 14. století patřil Machov a jeho nejbližší okolí pánům z Adršpachu. Krátce před husitskými válkami je doložen ještě jako vesnice, ale někdy v polovině 15. století se pro něj podařilo Janu Machovskému a z Adršpachu získat statut městečka.

Poprvé se Machov jako „oppidum", tedy městečko, připomíná v roce 1465, když se o majetek zemřelého Jana Machovského ucházel jeho příbuzný Bohuněk z Adršpachu.

V roce 1545 se Machov stal součástí velkého panství náchodského, které zde hraničilo se sousedním panstvím polického kláštera broumovských benediktinů.

V r. 1634 připadlo Machovsko spolu s Náchodskem Octaviu Piccolominimu, jehož rod vládl poddaným krutě a nelítostně. Nespokojenost lidu vyvrcholila v r. 1775 velkým selským povstáním, jež na Machovsku a Policku vedl známý „selský generál" Karel Dostál ze Lhoty. Titul městečka byl obnoven r. 1761, potřetí v r. 2006.

Je velice pravděpodobné, že již ve druhé polovině 15. století užívalo městečko Machov na své pečeti nějaký znak. Nelze však říci, zda byl totožný s tím dnešním. Ten je poprvé doložen až na pečeti z roku 1761 - na modrém štítě je umístěna stříbrná otevřená brána s červenou valbovou střechou. Po obou stranách brány jsou vyšší stříbrné věže kryté červenými báněmi se zlatými makovicemi. Jeho podoba je vytesána v podstavci sloupu se sochou Panny Marie Bolestné na machovském náměstí.

Nejvýznamnější památkou je kostel sv. Václava na zrušeném hřbitově, původně dřevěný asi ze 14. stol., se samostatnou zvonicí z r. 1586, v r. 1672 pro zchátralost stržený a r. 1675 nahrazený novým barokním, snad podle projektu Martina Allia. Jednolodní stavba má trojboce uzavřený presbytář a dodatečně (1885) přistavěnou hranolovou věž v záp. průčelí, které vrcholí volutovým štítem. Vnitřní prostory mají valené klenby s výsečemi, zařízení je pseudorenesanční. Fara se znakem broumovských opatů pochází z r. 1786, do dnešní podoby byla upravená v r. 1870, budova sboru Církve československé husitské je z r. 1939. Machov se může pochlubit několika hodnotnými usedlostmi broumovského typu, roubenými či poloroubenými, ale i zděnými (čp. 22, 39, 95 aj.) z konce 18. a z 19. stol. Na náměstí stojí sloup se sochou Bolestné P. Marie od Bartoloměje Henricha z r. 1761, zdobený znakem obce a erbem Piccolominiů. U hřbitovní zdi je kutý kříž na kamenném podstavci s rokajovými reliéfy z r. 1851, v obci při silnici dvě sousoší Ukřižování se světci z 2. poloviny 19. stol.

Při čtení starých kronik by se leckterý z obyvatel Machova či návštěvníků tohoto krásného kraje divil, co všechno toto klidné a malebné městečko pamatuje. Jen namátkou můžeme zmínit následující události:

• v roce 1542 postihla obec katastrofa v podobě řádění kobylek,
• roku 1585 zase machovské kosila morová epidemie,
• po útrapách třicetileté války žilo roku 1651 v Machově pouze 85 obyvatel,
• roku 1740 zde vznikla první škola,
• Karel Dostál ze Lhoty se proslavil jako jeden z hlavních vůdců selského povstání, které vypuklo r.1775,
• roku 1766 přenocoval na zdejší Rychtě budoucí císař Josef II.,
• za napoleonských válek v roce 1813 táhli Machovem Rusové,
• roku 1920 byl zaveden do Machova elektrický proud,
• v květnu 1921 se zřítila tzv. Sypací skála na Boru - příběh Sypací skály si zobrazíte kliknutím na tento odkaz.

Ves Bělý - historie

Ves Bělý byla založena v polovině 13. století na panství polického kláštera, v údolí potoka Třeslice. Dle pověsti zde jako první stál Bílý dvůr, od kterého pozdější obec dostala jméno. Tímto údolím dříve procházela jedna z cest do Kladska, a tak zdejší lidé často trpěli vojenskými průtahy, rekvizicemi a šarvátkami. Za sedmileté války byl zde v roce 1761 zřízen vojenský špitál a v obecním lese hřbitov.

Na dolním konci obce, ve statku č.p. 30, žil v letech 1770 – 1813 Karel Dostál, zvaný Selský generál, vůdčí osobnost selských bouří v severovýchodních Čechách v roce 1775.

Počátkem třicátých let devatenáctého století vypukla v nedalekém Prusku cholera,   a proto bylo k ochraně hranic povoláno vojsko, které si stavělo ze dřeva a kamení baráky, jejichž pozůstatky jsou v lesích k Řeřišnému dodnes patrny.

V roce 1848 se poddanská obec stává svobodnou obcí.

Kolik mužů z obce muselo narukovat do války Prusko-Rakouské v roce 1866 není známo. Zápisy se zmiňují pouze o Josefu Pejskarovi, synovi panského hajného z Bělého, jenž byl příslušníkem 74. c.k. pěšího pluku. Byl raněn v ústupových bojích u České Skalice, později svému zranění v zajetí podlehl a byl pochován v Broumově.

V roce 1877 byla v obci postavena škola. Prvním řídícím učitelem byl Fridolín Sitte, jehož syn Jindřich byl významným českým pedagogem a malířem krajinářem.

Hasičský sbor byl založen v roce 1883 a měl přes 80 členů. Obec v té době čítala 642 obyvatel, nepočítaje přilehlé osady Řeřišný a Slavný. Byly zde tři hostince, čtyři obchody, řezník, pekař a mimo jiné dřevaři, kameníci a mnoho tkalců, kteří pracovali až na šedesáti stavech.

Konec 19. století byl pro zdejší obyvatele více než nešťastný. Při třech velkých požárech v roce 1890, 1895 a 1896 vyhořelo 38 obytných stavení a stodol v horní části obce. V roce 1891 onemocnělo v Bělém 144 lidí tyfem a díky mírně léčivé vodě ze studánky u domu č.p. 41 si tato nemoc vyžádala pouze čtyři oběti a brzo pominula.

Válečné neštěstí se obci nevyhnulo ani na začátku 20. století. Do 1. světové války v císařském kabátě nastoupilo 114 mužů, z nichž mnozí utrpěli zranění a byli zmrzačeni. Čtrnáct z nich se již do Bělého nevrátilo.

Meziválečné období bylo pro obec dobou rozvoje a přínosu. Hospodařilo zde osm velkých a sedm menších sedláků a šestnáct chalupníků s pozemky. Méně zde již bylo řemeslníků a téměř žádní podruzi, neboť ti odcházeli do měst, kde bylo více práce. V roce 1929 byla dokončena výstavba místního vodovodu, ale plánovaná elektrifikace byla odložena a došlo k ní až v roce 1946.

V roce 1938 v rámci obrany Československé republiky bylo postaveno v blízkém okolí několik železobetonových opevnění a obranných zákopů. Po zabrání Broumovska německou armádou se k Bělému přiblížila protektorátní hranice, jenž probíhala po Broumovských stěnách. V době 2. světové války bylo několik bělských občanů nacisty uvězněno, z nich tři zemřeli v koncentračních táborech.

Poválečná doba přinesla mnohé změny: staletá funkce sedláků, hospodářů, řemeslníků a lesníků byla úplně obrácena. V roce 1957 bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo a většina obyvatel docházela za prací do Machova a Police nad Metují. Počet občanů obce klesl na 250 stálých obyvatel. Ubylo mladých rodin, což mělo za následek i zrušení školy v roce 1966, která sloužila bělským plných 89 let. Tou dobou obec již neměla statut samostatnosti a správně byla včleněna do obce Machov.

Úbytek obyvatel v Bělém pokračoval i na přelomu 20. a 21. století.  Téměř polovina domů (38) z celkového počtu slouží jako rekreační objekty. V provozu již není žádná prodejna potravin.  O víkendech lze najít občerstvení ve statku čp. 10 - Penzion U Laubů.

Katastr Bělého zaujímá rozlohu 654 ha, z toho více jak polovinu (365 ha) tvoří lesní porosty. Převážnou část zemědělské půdy obhospodařují pouze 4 subjekty (1 zemědělská společnost a 3 soukromí rolníci). Část hůře přístupných ploch není obdělávána vůbec.

Ves Bělý je umístěna v hlubokém údolí podél potoka Třeslice v nadmořské výšce zhruba 480 m n.m. mezi vrchy Machovský Šefel, Chlum a Signál (708 m n.m.). Signál ční svou druhou stranou i nad osadou Řeřišný, nacházející se v jednom z bočních údolí,  přístupném od Machova. Řeřišný je východiskem turistických a cykloturistických tras do Broumovských stěn a Stolových hor (Bor, Hejšovina) na území Polska.  Z luk v okolí Machovského Šefelu a Chlumu se lze potěšit i pohledem na Krkonoše.

Z historických zajímavostí v Bělém stojí za zmínku chráněná kulturní památka - roubená usedlost č.p. 36, 37 (Weissarův statek) z konce 18. století, dochovaná v původním stavu, socha sv.J.Nepomuckého u č.p. 34 z r.1881, statky "broumovského typu" č.p. 4,10 a 30 z poloviny 19.století, barokní tzv. "Machovský kříž" z r. 1859 na hřebenu Broumovských stěn.

Celé území Bělého se nachází v Chráněné krajinné oblasti Broumovsko a nejzajímavější přírodní partie v Národní přírodní rezervaci Broumovské stěny. Milovníky přírody jistě zaujmou pískovcové "skalní hřiby" a bludiště v okolí Signálu a oblasti Barklových roklí nebo rašelinné a pcháčové louky s výskytem vlhkomilné květeny (rosnatka okrouhlolistá, suchopýr širokolistý aj.) v údolí potoka Stekelnice v Řeřišném, či další zajímavé lokality ochrany přírody.

Ves leží na mezinárodní cyklistické trase „Stěny“, (evid.č.KČT 4000), možnost odbočení na trasu Bělý – Suchý Důl (KČT 4150). Pěší trasa žlutá 7384 směr Bezděkov, Police n.M., V.Petrovice, opačným směrem přechod na „Linhartovu stezku“ do Broumovských stěn.