Machov
Městys Machov
rozšířené vyhledávání

Od středy 18. 3. od 12 hodin platí na veřejnosti povinné nošení ochranných prostředků (ochranných roušek, respirátorů). Od 24. 3. se nařizuje pobývat na veřejně dostupných místech nejvýše v počtu dvou osob, s výjimkou členů domácnosti, výkonu povolání, podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti, účasti na pohřbu, a zachovávat při kontaktu s ostatními osobami odstup nejméně dva metry, pokud je to možné.

Místní část obce Bělý


Ves Bělý byla založena v polovině 13. století na panství polického kláštera, v údolí potoka Třeslice. Dle pověsti zde jako první stál Bílý dvůr, od kterého pozdější obec dostala jméno. Tímto údolím dříve procházela jedna z cest do Kladska a tak zdejší lidé často trpěli vojenskými průtahy, rekvizicemi a šarvátkami. Za sedmileté války byl zde v roce 1761 zřízen vojenský špitál a v obecním lese hřbitov.

Na dolním konci obce, ve statku č.p. 30, žil v letech 1770 - 1813 Karel Dostál, zvaný Selský generál, vůdčí osobnost selských bouří v severovýchodních Čechách v roce 1775.

Počátkem třicátých let devatenáctého století vypukla v nedalekém Prusku cholera a proto bylo k ochraně hranic povoláno vojsko, které si stavělo ze dřeva a kamení baráky, jejichž pozůstatky jsou v lesích k Řeřišnému dodnes patrny.

V roce 1848 se poddanská obec stává svobodnou obcí.

Kolik mužů z obce muselo narukovat do války Prusko-Rakouské v roce 1866 není známo. Zápisy se zmiňují pouze o Josefu Pejskarovi, synovi panského hajného z Bělého, jenž byl příslušníkem 74. c.k. pěšího pluku. Byl raněn v ústupových bojích u České Skalice, později svému zranění v zajetí podlehl a byl pochován v Broumově.

V roce 1877 byla v obci postavena škola. Prvním řídícím učitelem byl Fridolín Sitte, jehož syn Jindřich byl významným českým pedagogem a malířem krajinářem.

Hasičský sbor byl založen v roce 1883 a měl přes 80 členů. Obec v té době čítala 642 obyvatel, nepočítaje přilehlé osady Řeřišný a Slavný. Byly zde tři hostince, čtyři obchody, řezník, pekař a mimo jiné dřevaři, kameníci a mnoho tkalců, kteří pracovali až na šedesáti stavech.

Konec 19. století byl pro zdejší obyvatele více než nešťastný. Při třech velkých požárech v roce 1890, 1895 a 1896 vyhořelo 38 obytných stavení a stodol v horní části obce. V roce 1891 onemocnělo v Bělém 144 lidí tyfem a díky mírně léčivé vodě ze studánky u domu č.p. 41 si tato nemoc vyžádala pouze čtyři oběti a brzo pominula.

Válečné neštěstí se obci nevyhnulo ani na začátku 20. století. Do 1. světové války v císařském kabátě nastoupilo 114 mužů, z nichž mnozí utrpěli zranění a byli zmrzačeni. Čtrnáct z nich se již do Bělého nevrátilo.

Meziválečné období bylo pro obec dobou rozvoje a přínosu. Hospodařilo zde osm velkých a sedm menších sedláků a šestnáct chalupníků s pozemky. Méně zde již bylo řemeslníků a téměř žádní podruzi, neboť ti odcházeli do měst, kde bylo více práce. V roce 1929 byla dokončena výstavba místního vodovodu, ale plánovaná elektrifikace byla odložena a došlo k ní až v roce 1946.

V roce 1938 v rámci obrany Československé republiky bylo postaveno v blízkém okolí několik železobetonových opevnění a obranných zákopů. Po zabrání Broumovska německou armádou se k Bělému přiblížila protektorátní hranice, jenž probíhala po Broumovských stěnách. V době 2. světové války bylo několik bělských občanů nacisty uvězněno, z nich tři zemřeli v koncentračních táborech.

Poválečná doba přinesla mnohé změny: staletá funkce sedláků, hospodářů, řemeslníků a lesníků byla úplně obrácena. V roce 1957 bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo a většina obyvatel docházela za prací do Machova a Police nad Metují. Počet občanů obce klesl na 250 stálých obyvatel. Ubylo mladých rodin, což mělo za následek i zrušení školy v roce 1966, která sloužila bělským plných 89 let. Tou dobou obec již neměla statut samostatnosti a správně byla včleněna do obce Machov.

Úbytek obyvatel v Bělém pokračoval i na přelomu 20. a 21. století. V současné době v Bělém, včetně Řeřišného. Více než polovina domů slouží jako rekreační objekty.

Katastr Bělého zaujímá rozlohu 654 ha, z toho více jak polovinu (365 ha) tvoří lesní porosty, většinou ve správě státu. Převážnou část zemědělské půdy obhospodařují pouze

4 subjekty, část hůře přístupných ploch není obdělávána vůbec.

Ves Bělý je umístěna v hlubokém údolí podél potoka Třeslice v nadmořské výšce zhruba 480 m n.m. mezi vrchy Machovský Šefel, Chlum a Signál (708 m n.m.). Signál ční svou druhou stranou i nad osadou Řeřišný, nacházející se v jednom z bočních údolí,  přístupném od Machova. Řeřišný je východiskem turistických a cykloturistických tras do Broumovských stěn a Stolových hor (Bor, Hejšovina) na území Polska. Turistický hraniční přechod do Polska "Machovský kříž - Pasterka" se nachází v sedle pod Božanovským Špičákem a je v provozu celoročně. Z luk v okolí Machovského Šefelu a Chlumu se lze potěšit i pohledem na Krkonoše.

Z historických zajímavostí v Bělém stojí za zmínku chráněná kulturní památka - roubená usedlost č.p. 36, 37 (Weissarův statek) z konce 18. století, dochovaná v původním stavu, socha sv.J.Nepomuckého u č.p. 34 z r.1881, statky "broumovského typu" č.p. 4,10 a 30 z poloviny 19.století, barokní tzv. "Machovský kříž" z r. 1859 nedaleko zmíněného hraničního přechodu.

Celé území Bělého se nachází v Chráněné krajinné oblasti Broumovsko a nejzajímavější přírodní partie v Národní přírodní rezervaci Broumovské stěny. Milovníky přírody jistě zaujmou pískovcové "skalní hřiby" a bludiště v okolí Signálu a oblasti Barklových roklí nebo rašelinné a pcháčové louky s výskytem vlhkomilné květeny (rosnatka okrouhlolistá, suchopýr širokolistý aj.) v údolí potoka Stekelnice v Řeřišném, či další zajímavé lokality ochrany přírody.

Ves leží na mezinárodní cyklistické trase „Stěny", (evid.č.KČT 4000), možnost odbočení na trasu Bělý - Suchý Důl (KČT 4150). Pěší trasa žlutá 7384 směr Bezděkov, Police n.M., V.Petrovice, opačným směrem přechod na „Linhartovu stezku" do Broumovských stěn.